Novinky

Expedice U-218 začala v prosinci roku 2012, kdy polské válečné námořnictvo při rutinním cvičení v Baltském moři náhodně pořídilo sonarový snímek objektu na mořském dně, jehož kontury nápadně připomínaly potopenou ponorku.

foto – sonarový snímek ponorky

Vzhledem ke špatnému prosincovému počasí a hloubce 107 metrů nebylo možné objekt blíže prozkoumat, a proto bylo rozhodnuto průzkum odložit na jaro roku 2013. Mezi tím probíhalo usilovné hledání v námořních archivech a ukázalo se, že se velmi pravděpodobně jedná o vrak ponorky U-218, kterou v dubnu roku 1945 potopil ruský torpédoborec Josef Visaljonovič Stalin. Tuto teorii potvrdil bližší průzkum sonarových snímků, které naznačovaly, že se jedná o německou ponorku typu VII C s úpravami, jaké měla právě U-218. Podle německých válečných archivů tato ponorka převážela experimentální prototyp raketového motoru do nové německé rakety V-3, který nesměl padnout do rukou ruských vojáků, kteří se každý den blížili k polské Gdyni.

Vzhledem k závažnosti tohoto objevu bylo rozhodnuto sestavit mezinárodní expedici – tým odborníků, kteří tento vrak prozkoumají.

oto – expedice U-218

Na expedici se podílelo polské námořnictvo, německé námořnictvo a o vyslání dalších odborníků a specialistů byla požádána i česká armáda a bulharské námořní muzeum. Německé námořnictvo vyslalo předního odborníka v oblasti průzkumu hlubokých vraků prof. Dr. Hanse Adolfa Tatzla, zkušeného hloubkového potápěče a známého podvodního kameramana, který se proslavil unikátními filmovými záznamy pořízenými během expedice R.Ballarda k bitevní lodi Bismarck.

foto  – Dr. Hans Adolf Tatzl

Za českou stranu se expedice zúčastnil armádní generál, zkušený hloubkový potápěč, specialista na raketovou techniku a veterán bitvy o Falklandy J. Tomšíček, kterého doprovázel desátník Kocourek. Mezi dalšími členy expedice nechyběl skotský fyziolog a patolog, specialista na hyperbarickou léčbu MUDr. M. Sparow a bulharské námořní úřady vyslaly špičkového odborníka na vyzvedávání vraků ponorek N. Varčeva s jeho osobní asistentkou Arankou Balážovou. Pro úplnost dodám, že expedice se dále zúčastnili zooložka R. Sedláková, Dr. R. Palík, obsluha barokomory T. Martinák a jako obsluha kompresoru ing. R. Virt. Vzhledem k utajení tohoto projektu není možné veřejně publikovat všechny informace, proto jen zkrácený záznam událostí.

Jako expediční plavidlo polské námořnictvo poskytlo svou výzkumnou loď Akademik Kowalski s veškerým nezbytným potápěčským vybavením.

foto Akademik Kowalski

Již první den expedice přes nepřízeň počasí a velké vlny zaznamenala významný úspěch. Při prvním ponoru na vrak ponorky se podařilo vyzvednout důležité artefakty, které jednoznačně potvrdily, že se jedná o vrak U-218. Přes hlubokou spřízněnost všech účastníků expedice, kteří zasvětili své životy výzkumu vraků se v expedičním týmu objevila určitá soutěživost, kdo s konečnou platností dokáže vrak ponorky identifikovat. Úspěch však zaznamenaly všechny týmy. H.A. Tatzl vyzvedl z ponorky motor s identifikačními značkami, generál J. Tomšíček lodní deník a N. Varčev se svou asistentkou Eržikou Balážovou 1,5 tuny šrotu.

foto – jeden z artefaktů vyzvednutý z vraku ponorky, osobní bar kapitán H. Leipziga, známého alkoholika

Hlavního cíle expedice tedy bylo dosaženo již prvního dne, ale výzkumníci se s tímto výsledkem nespokojili. Dalším cílem expedice bylo totiž nalézt experimentální prototyp raketového motoru V-3. Na tomto místě bych chtěl vyzdvihnout přínos českého týmu a především generála Tomšíčka. Ten pro dosažení tohoto cíle a završení své výzkumné práce neváhal nasadit vlastní život. Přestože vlny na moři dosahovaly 7 stupňů Beaufortovy stupnice, uskutečnil ponor, nalezl ve vraku motor V-3 a pořídil jeho unikátní filmový záznam. Při tomto ponoru téměř zahynul a zachránil ho desátník Kocourek, který byl po ponoru na přímou intervenci polského admirála povýšen na četaře.

foto – generál J.T a četař M.K. po dramatickém ponoru

Tento filmový záznam vzbudil opravdové uznání na slovo vzatého odborníka na podmořské filmy H.A.Tatzla. Bylo hlubokým zážitkem sledovat, jak mezi těmito drsnými vojáky vzniklo hluboké přátelství stvrzené výměnou dekompresních profilů použitých při výzkumu vraku Bismarcku a hloubkovém průzkumu Miličína.

Dalším důležitým úkolem, který si expedice U-218 vytýčila, bylo pokusit se potvrdit, jakým způsobem se U-218 potopila. Německé námořní archivy jako příčinu jejího potopení uvádí střet s ruským torpédoborcem třídy J.V. Stalin. Torpédoborce této třídy se nesmazatelně zapsaly do ruské námořní historie a určitě stojí za to rozepsat se o nich podrobněji. V roce 1943 Rusko sužované válkou trpělo značným nedostatkem surovin a výrobních kapacit. Po bombardování ruské Tuly byla dokonce zcela zničena továrna, kde se vyráběly motory pro ruské tanky T-34. Proto bylo rozhodnuto přebytečné tankové věže montovat na opancéřované rybářské kutry a vznikla tak dosud neznámá třída bojových plavidel. Tato plavidla byla později pro svou odolnost a nezlomnost označována právě jako torpédoborce třídy J.V. Stalin. Byla standardně vyzbrojena dvěma tankovými věžemi, dvěma torpédy a pěti hlubinnými bombami. Neměla žádnou protiletadlovou výzbroj, protože německá Luftwafe neměla ve své výzbroji žádná letadla, která by dokázala takto silně opancéřované plavidlo potopit. Tyto torpédoborce byly velmi obávanou zbraní a zachovalo se mnoho zpráv o tom, že tato plavidla dokázala při dělostřeleckých soubojích potopit i mnohem větší a lépe vyzbrojené německé válečné lodi.

foto – ruský tank T-34

Asi nejznámějším příkladem bojového nasazení těchto plavidel byla námořní bitva u Čukotky, kdy se střetly dva ruské torpédoborce tohoto typu a německý bitevní křižník Scharnhorst. V průběhu této bitvy se tankistovi druhého stupně Voloďovi Kolesnikovi dvojnásobnému hrdinovi sovětského svazu  podařilo vážně německý křižník poškodit a ten musel být následně půl roku opravován v loděnicích v Kielu. Výborné opancéřování a mohutná dělostřelecká výzbroj ale nebyly jedinými přednostmi ruských torpédoborců. Nesly také nová vynikající ruská torpéda TP – 06 (tupaja bomba – 06). Tato torpéda se značně lišila od standardní výzbroje té doby. Neobsahovala totiž velké množství trhaviny, ale jen velmi malé množství výbušniny s kumulativním účinkem, která však bohatě stačila na poškození tlakového trupu ponorky. Díky tomu mohli ruští inženýři výrazně posílit agregát torpéda, které pak dosahovalo na tu dobu nevídané rychlosti 42 uzlů. Není tedy divu, že němečtí námořníci těmto plavidlům říkali – panzer schweine. Právě toto torpédo pomohlo odhalit příčinu potopení U-218. Při průzkumu okolí ponorky bylo totiž právě toto torpédo nalezeno.

foto – vyzvednutí torpéda TP 06

Zdálo se, že expedice všechny úkoly splnila, ale poslední den expedice došlo k události, která vše změnila. Při bližším průzkumu vraku ponorky bulharská část expedice nalezla vidličku s vyrytým jménem Hilga Braun. Je známým faktem, že na ponorkách v průběhu druhé světové války nesloužily. Kdo tedy byla tato žena? O tom mlčely i německé archivy H.A. Tatzla. Řešení této záhady se však objevilo dříve, než kdokoliv z nás očekával. Asistentka Dr. Nikolaje Varčeva z námořní univerzity v bulharské Sofii Aranka Balážová měla ve své sbírce válečné literatury knihu Hilgy Braun – Venerische suchte und Deutsche soldat. Po bližším prozkoumání těchto stop jsme zjistily, že Hilga Braun byla známá německá osvětová pracovnice, která zasvětila svůj život výzkumu problematiky léčení venerických chorob v bojových podmínkách. Zdá se také, že se jednalo o pratetu známé Evy Braunové – přítelkyně Adolfa Hitlera. Co takto významná osoba dělala na palubě U-218? Převážela snad U-218 kromě komponentů nové německé tajné zbraně V-3 také stěžejní výzkumy H. Braunové? Tato otázka nám nedávala spát. Přestože se jednalo o poslední dny expedice, spojily jsme se s polským Admirálem Jackem Wnorem, který byl pověřený bezprostředním vedením operace a o významném nálezu jsme ho informovali. Jeho reakce na sebe nedala dlouho čekat.  Jeho odpověď: „..ja pierdole wasze jebane silniki do rakiet musimy dla polskiej armii odzyskac wyniki tych badan, kurwa..“ rozhodla o dalším pokračování průzkumu vraku U-218. Expedici jsme sice museli na čas přerušit, protože výzkumná loď akademik Kowalski musela plnit jiné významné úkoly v baltském moři, ale na vrak U-218 se vrátíme. Výzkumy H. Braunové nesmí být ztraceny.

foto - rozloučení s vrakem U-218

Brutálně ukradl u webu http://www.wreckdiving.cz/ záškodník Alda