Reportáže

Day 0
Takže je přesně 3:08 českého času. Jsme někde mezi Dubaji a Male. Nikdy jsem ještě neměla snídani tak brzy ;-) Začíná svítat. Je to nádhera. Lehoučce načervenalé mráčky pomalu přecházejí do bleďoulince modré. Úžasné! Mraky jsou blankytně bílé a načechrané jako peřiny.

Day 1
Přistání
Přistávaní bylo opravdu zajímavé. Sledovat přední kamerou, jak se blíží ze shora poměrně krátce působící dráha, bylo zajímavé. Soustu lidí sedělo jako přikovaných a modlilo se, abych to pan pilot ubrzdil, neb nikomu se nechtělo po x hodinách strávených ve vzduchu hned skončit ve vodě. A to bez potřebné potápěčské výstroje ;-)

Male nás přivítalo útulným letištěm a úžasně teplým vzduchem. Jak bych popsala letiště? Představte si jednu z velkých hal, co máme v ČR jako skladiště, přidejte pár stolů, pás s celní kontrolou a pás na zavazadla a máte letiště.

Po všech formalitách jsme lezli ven, kde na nás už čekal guide s nápisem „PRINCESS USHWA“. Když se naše skupinka doplnila o poslední členy, přesunulo se nás všech 22 směrem k molu, kde na nás už čekala lodička. Čmoudící naložili naši bagáž, která vypadala, že mnohdy vážila víc než oni ;-) Cesta k princezně utekla rychle, byla zakotvena vcelku blízko.
5.10.11 – KURUNBA REEF
První dojmy – všude je tu úžasně čistá voda, počasí teplé a vlhké, na nebi pár mráčků, loď prostorná, dole šest kajut, nahoře velký prostor a další kajuty, pak velká „společenská“ místnost. Další patro bar a kožené gauče a křesílka a úplně nahoře „opalovna“ s lehátky. Jídlo výborné, kuchař je kouzelník. Check dive proběhl v pohodě, obepluli jsme kolem dokola jeden z mnoha ostrůvku. Pořád se držím Aleše a Kaji, oba se o mě vzorně starají a vychytávají moje potápěčské mouchy ;-) Už jsem i v celkem pěkném trimu, teď jen musím natrénovat pohyb nohama, jsem totiž jak když jedu na kole a tím pádem mám větší spotřebu. Na prvním ponoru jsme hned zahledli žraloka, dokonce dvakrát. Podezřívám ho, že si nás jel obhlídnout, jestli bys z toho něco nebylo k snědku, ale u druhého kola zjistil, že maj všichni neopreny, tak se na to vykašlal. Posádka je zlatá, stará se o nás luxusně. Na pomocné lodi to pekelně houpe, ale mořská nemoc zatím nikde. Pak následuje večeře – úžasný výběr různých dobrůtek, kuchař je proste machr. Po večeři posedíme na horní palubě, tlacháme a pozorujeme hvězdy.
 

DAY 2
6.10.11 –
- LAGOONA CAVES
- MV. VICTORY
- PARADISE MANTA POINT
Po super noci, kdy jsem se ani jednou nevzbudila, ani jsem nespadla seshora na Aleše, čehož jsem se nejvíce bála, jsme v 6:05 vstali. Briefing byl, až v půl sedmé, z kajut pomalu vylezli pomačkaní a ospalí spolupotápěči.Vedoucí výpravy vybral korálový útes u jednoho z místních ostrůvků, max. hloubka je tu 45, dole písek, útes strmě padá dolu. Plán ponoru byl takový, že se prostě necháme unášet podle reefu proudem a na konci se něčeho chytíme, ať nás to neunese nějak daleko. Rybiček opravdu mraky, ale taky spousta planktonu, tudíž viditelnost není až tak úžasná, tak 10 metru. Šupinky se blýskaly o sluníčko procházející skrz vlny, radost pohledět. Cely útes je obsypaný jeskyňkami – dokonalý úkryt pro trnuchy a další rybky. Karel a Alda kontrolovali, jestli tam něco není, na střídačku, vždycky byl jeden u mě a hlídali mé. Jsou na mě moc hodní. Po 45 minutách jsme ponor ukončili, dali si v pěti metrech dekompresní přestávku a vynořili jsme se. Loď je vždycky nablízku. Jen vylézt nahoru, to je děsná fuška. Pak zase zpět na Loď.

Přestávku mezi ponory jsem vyplnila spánkem. Spánkový dluh je stále mým nepřítelem číslo jedna. Najednou zvonec a sup všichni do jídelny. Už jsem natěšena, mám už pěkný hlad. A ono prd, jede se na další ponor. Briefing je neskutečně zajimavej – jdeme se potápět k vraku! Je to obchodni loď, která těsně před přístavem narazila a během dvou hodin se potopila. Místní potápěči zachránili, co se dalo, ale stejně dole zůstalo spousty nákladu. Loď mela dva velké stěžně. Těším se, bude to můj první velký vrak. Zase se přesouváme na člun s vyzbrojí, oblékáme se a mezitím se přesouváme na místo určeni. Ve vodě je bójka, na které je připoutané lano, po kterém se k vraku ručkuje. Jsou tu velké proudy. Skáčeme po skupinách do vody, já jsem se s Kájou dopředu domluvila, že se budu držet nad ním, že do žádných místností nepolezu. Ponor začíná, lano je krásné obrostlé, šoupeme se pomalu dolů. Vrak je obrovský, stěžně zachovalé, spodní nákladový prostor je obnažený, nejspíš je to kvůli tomu, jak vykládali potopeny náklad. Pomalu obeplouváme cely vrak dokola, kluci vlezou snad do každý místnosti, fotí a já si fotím palubu. Je to úžasné jak je pokrytá koraly a jak si tu podvodní živočichové místo přizpůsobili svým podmínkám. Po 40 minutách se chytáme lana a pomalu ručkujeme nahoru, v 5 metrech si dáváme dekompresní zastávku. Takhle mi přišla obzvlášť vtipná, jelikož všichni z naší skupiny vyseli pověšeni na tom laně, vypadalo to opravdu vtipně. Po ponoru lezeme nahoru a následuje svlékání, odjezd vyloděni na princeznu.
Tady už na nás čeká oběd. Opět byli 3 druhy jídla a tři přílohy, doplněné o saláty, zeleninu a ovoce. Dobrůtka. Kaju, napadlo se zeptat, co to bylo dneska za rybu (včera byl tuňák), barman mu úplně v klidu povidla „Doplhin“. Páni!!. Kája se tváří jak kysela okurka. Rozviji se diskuze, kde ho vzali, proč atd. Nakonec jsem se ho zeptala a koupili ho na trhu, je totiž v sortimentu ryb ten levnější typ. Mně to nevadilo, bylo to dobré. Kája říká posádce, že pokud zabijete delfína, přináší to bad luck cele lodi, jelikož je odkázaná k potopě. Kuchař mu na to řekl, ze ji koupili na trhu, že ji nezabili, jelikož je za to trest useknuti ruky! Proste hustý…

Mezi ponory to rychle to uteklo a dnes naposledy se rozeznívá zvon, další brífink. Cmoudik ukazuje, co bude v plánu, ponor se jmenuje Paradise Manta Point – paradise se to jmenuje podle kýčovitého turistického resortu ;-) Po naskákaní do vody se noříme do 15 – 20 metru, a pomalu se šoupeme k čisticímu místu mant. Nikde nic. Po 10 minutách se šoupeme na druhy point, po cestě potkáváme žraloka, ale jen se mihnul. Potkáváme obrovské hvězdice, mají tak v průměru 30 cm, hejna různých rybiček a i nějaké větší ryby. Dokonce se kolem nás mihnul tak metrový napoleon. Ani na druhém stopu nejsme úspěšní a tak se vynořujeme. Uff, je to fuška. Unavena lezu do sprchy, to je úleva. Opět uklizené kajuty a umyli celou koupelnu, všude je to vyvoněné.
 

DAY 3
7.10.11
- PARADISE MANTA POINT
- MAAYA THILA
- MAAYA THILA (NIGHT)
Opět budíček v 6:15, v 6:30 breefing. Dneska by to mělo přijit – jdeme se velmi brzy potápět na Manta Point. V 7 už jsme naskákaný ve vodě. Trasa je stejná jako včera odpoledne, pozvolna se plaveme k čisticí stanici, která je v 17ti metrech.. Jak nás dive masteři upozorňují, zůstáváme bokem, aby čistička zůstala volně přístupná. Někteří vytahuji háky, jiní se chytají skály, každopádně všichni hledáme co nejlepší uchyceni tak, aby nás proud neodnesl. Plankton kouše jako blázen, dneska se drbu poradně ;-) Po asi 5 minutách to přišlo… z hlubiny se kde se vzala tu se vzala MANTA! Bylo to mladé, tak 2,5 metru v průměru, ladně a pomaloučku se posouvala na místo čističky a vypadala honosně… jako by ve vodě letěla…obrovská křídla…obrovská tlama…občas se nakrmila a to tak, ze jen otevřela tlamu a nechala plankton plynout dovnitř..proste úžasná. Kroužila kolem nás, jednu chvilku jsem ji měla na dotek. Všichni jsou ukázněni a užívají si každou vteřinu prožitou ve společnosti této krásky. Po 20 minutách mizí v dali a my se pomalu suneme dal. Prozkoumáváme další rybky a korýše a po safe stopu se vynořujeme.
Po návratu na loď už na nás čeká opět labužnicky laděná snídaně. Dáváme si pořádně do nosu, jelikož pod vodou děsně vyhladne. Odjíždíme do Male nabrat skupinku 6 Čechu, kteří se k nám z Liberce přidají. Po naložení bagáže vyplouváme! Cesta na atol North Ari Atol bude dlouhá 5 hodin plavby.
Opravdu po 5 hodinách je svolán briefing a jde se zase pod vodu. Už jsem celkem vymáčena, ale pořád jsou všechny zážitky tak úžasné, že to nevzdávám. Tentokrát nás čeká reef Maaya Thila o průměru 55 metru, který se da lehce v intervalu 45 minut obeplout dokola. Kolem je pár menších podvodních ostrůvků, které jsou hustě obydleny. Samotný reef je úžasný, hned po začátku ponoru je vidět želva, která mi samozřejmě opět unikla, ja ji snad neuvidím! Pak následuji žraloci, několik kousku najednou. Nádherná muréna, Alda ji dráždí za ocasek až nakonec cela naštvaná vylézá. Cení zuby a vypadá hrůzostrašně. Ryb je tady obrovská spousta. Narážíme na hejno čítající snad tisíce miniaturního potěru, který je krásně seskupen v ohromně vypadajícím útvaru, který rozdělí zajetím do hejna každá větší ryba. Alda objevuje jeskyni a snaží se ji prolézt. Kaja ho u toho s úsměvem foti. Ví, že to nepůjde, ventily překáží a tak tudy to prolézt nepůjde. Ja se držím nad nimi a směju se, jsou to komedianti. Postupujeme dále a opět se nám ukazuje žralok. Ponor je úžasný. Na konci objevujeme trnuchu, z těch mam velký respekt a tak se raději držím dál. Fotíme si ji a pozorujeme dobrých 5 minut. Pak už je čas vylézt ven. Po bezpečnostní přestávce se vynořujeme a už se těšíme na večer.

V 6 hodin se úplně setmělo, dnešek je speciální, čeká nás noční ponor. Což znamená, že bude o trochu déle večeře. Původně jsem byla rozhodnuta, ze nepůjdu, ale Alda mě přemluvil a tak sbírám veškerou svoji odvahu a vyrazím se skupinkou. Venku je tma jak v pytli a nebe je poseté miliony hvězdiček. Oblékáme neopreny, které mezi každým ponorem díky teplotě vzduchu úplně doschnou a je tak příjemné se navlékat do suchého. Moje vybaveni je rozšířeno o baterku, bez té bych viděla leda prd.

Zanořeni je zvláštní, jde se úplně do tmy, po skočení do vody musím hned odplavat, aby někdo neskočil na mě. Pomalu se zanořujeme, bolí mě už levé ucho a tak klesám pomalu, abych stihla vyrovnávat. Nějak mi blbne maska, mam pocit jako by se mi vrývala do obličeje a tak ji uvolňuju..což má za následek to, ze mi do ni po zbytek ponoru teče. Aspoň natrénuju vyléváni masky ;-) Lepší by to bylo bez tohoto stresového faktoru, ale mohlo byt hůř. Aspoň nemam čas se soustředit na to, že mě něco zezadu kousne do zadku ;-) Ponor začíná hezky, objevuje se skupinka asi 4 žraloků na lovu. Jezdi rychle a hledají něco k snědku. Chvilku je pozorujeme a pak plujeme dál. Držím se Karla za ruku, což je perfektní záchytný bod, mám hrůzu z toho, že se v té tmě ztratím a už mě nikdo nikdy nenajde. Pozorujeme jak je život v noci čilý a jak některé ryby spi. Murény jsou také na lovu. Jsou jako hadi co se plíží po dne a hledají, co by zbodli. Karel objevuje chobotnici, která je tak 30 čísel velká, a ja krásně postavena, dotýkám se jí a ona mění barvu. Je však vyděšená a tak během chvilky mizí do úkrytu. Jako další oběť hledáčku se před námi vynořil obrovsky šnek, barevný a prostě nádherný. Kájovi se ho skvěle povedlo vyfotit, je to kousek. Následuji další žraloci, tentokrát jedno mimino a jeden větší. Pokaždé když něco objevím tak hulákám a už dokonce ovládám pojmenování některých ryb ;-)

Na konci ponoru se nám zjevuje rejnok, je na lovu a tak se nás drží, neboť mu lampou ukazujeme kořist. Pokaždé si na ni lehne a vytvoří tvar Kaplického knihovny, je to proste úžasné. Tráví s námi dobrých finálních 5 minut ponoru. Po celkových 40 minutách se vynořujeme, stres mel za důsledek moji věsti spotřebu vzduchu. Na hladině jsou dvě lodě a my po chvilce bádání zjišťujeme, že ani jedna není naše princezna. Sakra. V dosahu tak 800 metru je vidět jiná loď a na levé straně také, ale ta je ještě dal. Volíme loď, co je k nám bliž. Jelikož už nemam vzduch, nafukujeme žaket a křídlo, uleháme na záda a po zadu směrujeme k naší lodi. Odkrývá se nám úžasné nebe poseté milionem hvězdiček, úžasně svíticí měsíc je lehce zahalen v oparu. Proste nádhera. Pozorujeme hvězdy a nejednou zjišťuju, že jsem našla souhvězdí štíra. Mam obrovskou radost! Po asi 20ti minutách jsme na dosah našeho člunu a ulevuje se nám, že je to opravdu ta naše. Čmoudíci nás směřují na pravobok a když jsme na miste, kde by měl být žebřík, nic není, jen dva čmoudíci co rukama a nohama ukazuji, abychom loď obepluli z druhé strany, což Karel zásadně odmítá – nasměrovali jste si nás sem, tak sem ten žebřík přeneste! A oni po par slovech v neznámém jazyce učinili.. ;-) Vylezeme nahoru, jsme první. Po chvilce zjišťujeme, že i další skupinka se vynořuje na stejném místě co my, a další a další lezou u nich. Někteří plavou k nám, jiní se rozhodli počkat, až loďka dorazí k nim.

Každopádně nakonec jsou všichni účastnici nočního ponoru úspěšně venku a tak jedeme na princeznu – konečně bude večeře ;-) Když jsme dopluli k lodi, tak na její zádi se objevila manta, kluci berou foťáky, ploutve a šnorchly a noří se ji pozorovat. Je to nádherná podívaná i pro mě a to jsem jen na lodi. U večeře se rozebírá, kdo co viděl. Po večeři si jdu na chvilku zdřímnout a nakonec usnu tak tvrdě, že se probouzím v půl třetí ráno vedrem, jelikož jsem usnula v kraťasech. Vím, že se mne Alda snažil vzbudit, jelikož večer se objevili manty dvě, ale ja byla úplně KO a tak jsem spala dál. Po probuzení, v půl třetí, se vydávám na horní palubu, kde kluci úspěšně pořezali tak valník dřeva a pozoruju hvězdy. Maji padat meteority, ale po 20 minutách to vzdávám a jdu spát.

DAY 4
8.10.11
- HASFA THILA
- FISH HEAD
- EMBUDHOO THILA
Zase klepáni na dveře, zase zvuk zvonu a zase svoláváni na breefing. Snažím se vzbudit Aldu, ale po slovech „dnes na to házím bobek“ to vzdávám. A tak se jeho buddy Ota bude dnes potápět s námi.
Po nalodění se dáváme do řeči s nově příchozími potápěči, Zdenek, tak ve veku 60 let nás hned baví historkou ze včerejšího nočního ponoru. „Tak jsem chtěl jit, ale potřeboval jsem na velkou a než jsem se vykadil, tak mi loď ujela. Takže jsem noční ponor doslova prosral ;-)„ Kaja hned pohotově tahá z rukávu vtipek: „ hele to bych to raději projebal ;-)“ Nálada mezi potápěči je skvělá, už se začínáme víc bavit, prvotní ostychy mizí. První ponor byl pěkný, opět se objevili nevyfotitelne Moorish idol rybky, Nemo z pohádky bránicí svoji sasanku, domodra zbarvena Doris i rybka co se ji říká jehla - Fistularia commersonii..Nesmi chybět Chaetodon bennetti.

Další ponor bych si troufla nazvat nejúžasnějším,co jsem tady. Takové množství ryb na jednom místě jsem nečekala. Šupinky se trou jedna o druhou, vidíme obrovská hejna, jak z pohádky hledá se Nemo, která se i úplně stejně chovají. Pokaždé, když do nich zajede nějaká větší ryba, několikrát třeba vice jak metrový tuňák, tak se rozdělí a po její zmizeni zase uskupí formaci do původního tvaru. Je na ně skvělá podívaná, držím se skaly, jsou tu dost proudy. Jsou to Sweetlips rybičky žluté barvy. Pokaždé když se rybky dostanou pod sluneční světlo, záři jako by měli místo šupinek zrcátka. Opět se objevuji skupinky modrých rybek, co jsou schopné ležet na dně tak nehybné, že vypadají jak chcíplé. Vidíme žraloky od miminek až po půl metrové kousky. Spíš samotáře, žádná skupinka.
 

DAY 5
9.10.11
- DHIGGA THILA
- RANGHALI MADIVARU
- HOLIDAY OUT SIDE
I dnešek je výjimečný. Konečně jsem viděla želvu!! Plavali jsme s ni dobrých 5 minut, byla úžasná. Druhy ponor se nesl ve znamení hejna žlutých rybiček. Byli všude a bylo jich opravdu hodně.
Třetí ponor byl opravdu best – viděli jsme žraloka žebrovitého. Ota ho sice napoprvé vyplašil, ale na podruhé už jsme si ho prohledli. Opět se objevili Triggerfish, Surgeonfish, kanice, koraly okusující Parrotfish

Dnes je den D – den vyloděni na pustém ostrove. První dojmy? Romantika jako prase!! Písek jemný jako zadeček miminka. Bílý a hebký. Ostrov je pustý, ani živáčka. Flora rozmanitá a ostrovu dávala úžasný nádech. Ostrov jsme obešli, pak se kluci dohodli ze mě zahrabou, Kája mi udělal krásný trojky prsa ;-)
Po procházce a líném povalováni se v pisku následovala večeře při svíčkách. Posádka si nechala záležet, bylo to prostě dokonalé. Z pisku udělali velrybího žraloka a osadili ho svíčkami, proste nádhera. Na loď jsme se vraceli v příjemné náladě až za tmy. Za zmínku ještě stoji fantastický západ slunce, jen jsem tak stala a pozorovala obrovsky žlutý kotouč jak se zlehoulinka dotýká mořské hladiny a pomaloučku se zanořuje. Počasí si hrálo s barvami, na východě pršelo a mraky měly nádherně nachovou barvu. Tohle počasí zbožňuju.
 

DAY 6
10.10.11
- KUDA RAH THILA
- SUN ISLAND OUT
- THINFUSHI THILA
Dnes jsem hned na prvním ponoru zahlédla svého prvního tuňáka v živě formě. Byl obrovský a jen tak se ladně nechal nést proudem. Kluci už se očividně nudili, jelikož znenadání koukám a ani jeden nemá masku a ani ploutve, oba blbnou, Alda dělá kotrmelce, směju se tak, že mi teče do masky a vypadavá mi z úst automatika ;-)

Jde se hledat velrybí žralok, hon začíná! Po téměř hodince dostáváme echo od jiné lodě, že kousek od nás, je jeden ke shlédnuti. A tak vyrazíme, nasoukáme se do ploutvi a vybaveni šnorchlem a maskou nasedáme na malý zodiak. Ten nás přiveze několik metrů před žraloka a všichni skáčou do vody. Je to neskutečné! Žralok je bejbatko, tak max. 4 metry, ale je klidný.Lehounce si pluje, lidi a ploutvi nedbaje. Po mnoha tempech už nezvládám,tak se nechám naložit na loď a znovu vyhodit před zralůčka. Tohle se opakuje asi 4x, jsem totálně vyflusaná, ale zážitek převyšuje všechno. Nechápu jak kluci plavou celou dobu s ním.

Přiblížil se poslední ponor, všechno hezké jednou konci . Tenhle ponor byl opravdu parádička, jako by se s námi rybičky přišly rozloučit, dokonce se objevili Batfish (Platax Teira), plavalo jich kolem nás snad 20.. Na úplný závěr ponoru se objevili dvě manty – nestačili jsme zírat! Honili se kolem nás a mě to připadalo, jako by se zdejší moře s námi přišlo rozloučit. Dekujeme!!
Večer se vyloďujeme na ostrůvku téměř poloprázdném, leč trvale obydleném. Na molu visí nápis Welcome to Dhangethi. Hlavni třídu lemuji obchůdky, do několika se jich vydáváme shlédnout sortiment popřípadě nakoupit suvenýry. Noc je teplá, měsíc osvětluje moře a na něm volně stojící lodičku, což láká k fotografováni. Po cestě se si kluci dělali legraci, že tu určitě bude kino – no a bylo! Skládalo se ze tri sedaček upletených z provázků, krajně nepohodlných, přístřešku a jedné televize.

DAY 7
Dnešním dnem vše končí. Na závěr navštívíme Male – hlavní, největší a asi jedině město těchto ostrovů. Procházíme tržiště, následuje prohlídka rybího trhu a nakonec sháněni suvenýrů.

Co dodat - výprava snů. Kdo nezažije,