plaváčkova dobrodružství

aneb zpráva z deníčku Mirky L.

Termín:         18.8.    -   26.8.   2017

Za krásného počasí jsme vyrazili z lyžařského střediska Paltinis, někteří po svých, jiní lanovkou. Po výstupu nad pásmo lesa jsme si našli místo na postavení stanů a jali jsme se odpočívat po náročné cestě autobusem. Večer následovalo vaření, koupání v potoce a posezení u ohně. Druhý den jsme pomalu popošli k jezeru Iezerul Mare, kde jsme zastanovali. Cestu jsme si zpříjemňovali sběrem borůvek, přestávkou na oběd a kávu a pozorováním hejna letících čápů.

I když předpověď počasí zněla jasně, teplých dnů jsme si moc neužili. Jeden jedinec, vybaven jen kraťasy a plachtou na spaní, zato velkou dávkou alkoholu, hořce litoval. Bez záchrany v podobě nabídnutí místa ve stanu se zdálo přežití tohoto zkušeného trampa takřka nemožné. Propršel nám jeden celý den a noc a my jsme je s velkou nechutí strávili ve spacáku. Tento den byl zaznamenán v mém deníku jako čiré utrpení, neboť nemožnost si v malém stanu sednout způsobovala na mém těle proleženiny. Ráno po rychlém sbalení jsme se vyškrábali nad jezero, kde osamoceně bivakovali Pavel a Aleš. Přišla jsem akorát včas, když Aleš vařil kávu. Využila jsem tedy příležitosti a zůstala na kafe, to se nedá odmítnout. Oba hned hlásili, že kolem poledne se mají mraky roztrhat a počasí by se mělo vylepšit. Výstup na Cindrel (2 245 m. n. m.) jsme již absolvovali bez deště, zato v mracích a silném větru. Na vrcholcích se však opravdu mraky rozestoupily a my se mohli pokochat výhledy, ze kterých se nám tajil dech. Večer jsme pak strávili v cabaně Oasa, kde jsme si dali pár zasloužených Ursusů a šli spát do vysušených stanů, nebo se rozmístili po verandách. O „klidnou“ noc se nám postaral gang Rumunů, který se kolem stanů proháněl v autech, možná proběhla i střílečka jak v Dannyho parťácích (nevím jistě, obojí jsem prospala).

Od jezera Oasa nás Pavel vzal autobusem k monastýru, ušetřil nám několik kilometrů po silnici. Od monastýru následoval přechod pohoří Sureanu. Cesta k cabaně Sureanu (2 000 m. n. m.) byla nezáživná, velký kus cesty byl po silničce lemované stromy. Doprovázel nás vítr a hlad, takže někteří účastníci skupiny byli negativní. Cestou jsme si vysnili teplou čorbu, kterou jsem si chtěli dát až dorazíme ke cabaně. Tam však podávali jen studené pivo o které kupodivu nebyl zájem. Vynahradila nám to vyhlídka na jezero, které bylo v přírodní rezervaci. V teplé čisté vodě byla vidět prohánějící se hejna ryb a chuť na koupání jsme museli překonat. Postavili jsme stany hned za branami rezervace, zamaskovali je křovím a Pavel začal smažit lívance. Lívance s domácí marmeládičkou nám zlepšily den! Jen kdyby nebyla taková zima.  Na další den předpověď hlásila oteplení asi na 3,5 stupně.

Ráno jsme nakonec vstali za jasně modré oblohy, což naznačovalo, že si užijeme slunečný den. Poslední den na vrcholcích jsme tedy dolaďovali opálení. Na širokých travnatých hřebenech jsem potkali stádo ovcí s domorodými bači. Pavel s nimi směnil letitou krabičku amerických cigaret za pár fotek. Den jsme si zpříjemnili posezením u kávy a obědem. Poté jsme pomalu klesali dolů do údolí. Náročný sestup, ze kterého bolela kolena, jsme zvládli bez ztráty kytičky. Pavel ještě stihnul zaobchodovat se sběrači borůvek a pak už jsme hledali vhodné místo na přespání. Poslední večer u ohně, bramborová kaše, tatranský čaj a spát.

Poslední den nás čekalo asi 20 km po prašné cestě k autobusu, zaparkovaném ve vesnici Petrila. Výlet po Rumunsku za mě jako vždy na jedničku 

Z rumunských plání zdraví: Aleš,  Martin, Mirka, Pavel a Tomáš