Reportáže

Velký Bílý žralok.  Tvor, do kterého jsem se po shlédnutí Spielberkovo Čelistí před mnoha lety krapet zbláznil... pamatuju si na vyhýbání se kanálům při cestě z kina, na konec s plaváním v rybnících a přehradách a také začátek zájmu o žraloky, který se časem změnil na neskromné přání: setkat se s Velkým Bílým mimo klec.

Na Velkého Bílého do Austrálie

Na světě jsou 4 místa pro pozorování Velkého Bílého žraloka: v Pacifiku ostrovy Guadalupe u pobřeží Mexika, Farallonovy ostrovy u pobřeží Kalifornie, Gansbaai v Jižní Africe a Neptunovy ostrovy u pobřeží jižní Austrálie.

Po několika návštěvách žralokářského městečka Gansbaai v Jižní Africe jsem začal zvažovat zda má smysl navštívit i jinou oblast výskytu. Jednou jsem se v Gansbaai zeptal Andrého jestli je to dobrý nápad podívat se jak vypadá pozorování Velkého Bílého jinde. Zkušený lišák se značnými zkušenostmi z práce s Velkými Bílými jen stroze a okamžitě odpověděl: „Go to Rodney Fox and give him my regards“.

OK, tak na otočku do jižní Austrálie s jediným cílem: při „ponoru“ v kleci vidět Velké Bílé žraloky v jejich přirozeném prostředí a poznat alespoň kousek z jejich sociálního chování.

Byl to Andre Hartmann, kdo před mnoha lety v Jižní Africe pozorování Velkého Bílého založil. Díky Andrého vysoké míře empatie a značné schopnosti odzírání chování zvířat s nimi zažil mnohé úžasné chvilky. Jak správně a bezpečně otevírat Velkému Bílému čelisti „dokořán“ukázal v Gansbaai i samotnému Rodney Foxovi.

Na žádost mořských biologů nedotýkat se Velkých Bílých žraloků bylo před pár lety otevírání čelistí zakázáno. Zákaz se vlastně vztahuje jen na jediného člověka, který se takto jako jediný s Velkými Bílými bavil. Na Andrého.

Rodney Fox se zálibou ve spear fischingu (lov ryb harpunou) se v mládí v prostředí Velkého Bílého pohyboval naprosto přirozeně a velmi často.  V r. 1965 si Rodneyho za cíl útoku vyhlídnul obrovský Velký Bílý. Zakousnul se mu do boku a dle otisku čelistí přes celá záda se jednalo o přibližně pětimetrového žraloka. Rodney měl štěstí, že žralokovo po stovky milionů let vyvinuté  chuťové smysly okamžitě rozpoznaly, že ochutnaná krev nepatří k oblíbeným zvířatům v jeho jídelním lístku a žralok čelisti nesecvaknul. Bezpochyb své sehrál i žralokův charakter a letité zkušenosti -  proč ztrácet energii s něčím, co mu jí bohatě nevrátí? Být to mladý, nevyzrálý kus, mohlo být mnohem hůř...Rodney pořádný testovací kousanec přežil a brzy na to založil společnost na pozorování Velkého Bílého - Rodney Fox Great White Shark Expedition.

V Austrálii můžete pouze u tohoto operátora pozorovat Velké Bílé buď z klece připevněné k zadní platformě lodi, kde vyčnívá asi 30cm nebo -  což je „hlavní atrakce“  - nad dnem, kam se klec spouští jeřábem.

Klec má tvar kvádru o velikosti cca 150 x 150 x 200 cm. Do klece se vejdou 4 zájemci. V případě klece nad dnem 3 potápěče doplňuje guide, který ponor řídí.

Klec na zádi je k dispozici prakticky celý den a záleží jen na Vás jak dlouho se chcete cákat ve vodě o teplotě cca 15°C. Přívod vzduchu je zajištěn dlouhými hadicemi z lodě zakončené klasickými náústky.  

Pozorování GW z klece nad dnem je téměř normální ponor až na to, že potápěči mají pohyb pod vodou klecí omezen. Někomu by se mohlo zdát, že klec omezuje jeho svobodu. Po několika „ponorech“ mezi GW v kleci jsem dospěl k závěru, že dočasné omezení pohybu je celkem rozumné a při troše trpělivosti se dá vydržet. Nevylučuju, že při přiblížení skutečně velkých GW ke kleci se hlavami potápěčů mohou prohánět myšlenky zpochybňující odolnost klece.

V kleci nad dnem

Nad dnem pokrytým tmavě zelenými  chaluhami se vyskytují různé ryby a celkem pravidelně také trnuchy. Guide v kleci vnadí tak, že otevře víko plechové krabice s návnadou a jednou nohou dupe do dna krabice s cílem návnadu rozvířit. Do klece  okamžitě naleze velké množství cca 40 cm velkých ryb které doposud netrpělivě čekaly vně. Ryby jsou všude. Kmitaj jak splašený – jsou pod pažemi, mezi nohama, pod bradou.  Každá se snaží urvat svůj ždibec. Guide víko za pár vteřin zavírá a ryby se přesouvají z klece ven, odkud vyhlížejí další vnadění.

Předem jsem věděl, že viditelnost je u Neptun Isl mnohem větší než v Gansbaai, kde je občas úplně zelený brčál. A tak když se v dálce 30 metrů objevila silueta prvního Velkého Bílého, který se pomalu a neomylně přibližoval přímo ke kleci, říkal jsem si „Pane Bože to nádhera, to je krása, ty vole to je megááá“.

Klec je v hloubce cca 20 metrů. „Ponor“ trvá 30 minut což je na teplotu vody v zimním období cca 15 stupňů a nemožnosti se jakkoliv zahřát pohybem tak akorát. Do klece se vejdou 4 potápěči z nichž jeden je guide , který stejně jako u horní klece vábí Velké Bílé zbytkami ryb.  Jakousi dohodnutou lanovou morseovkou posádce na palubě signalizuje počty GW včetně rozlišení pohlaví, velikosti a situaci v kleci: klid x průšvih.

Na rozdíl od hladinové klece z klece nad dnem lze lépe odezírat sociální chování Velkých Bílých. Jejich vzájemný respekt, chování dospěláků a tajtrdlíků.

Celkem jsme s Velkými Bílými strávili pod vodou 3,5 hodiny. Svou návštěvou nás poctili při každém ponoru. Někdy nám dělali společnost a radost i 3 jedinci najednou.

Jako nadstandardní bonus jsme při dekompresní zastávce měli možnost shlédnout vertikální útok Velkého Bílého na návnadu připoutanou na laně za lodí. No, obrovská rychlost na chvilku zmizel nad hladinou, plácnutí zpět do vody, v tlamě tuňáčí hlavu. Beze slov. Kamarádi na palubě si výskok žraloka nad hladinou také pochvalovali...

Záleželo na stáří GW jak se z klece lynoucí se vůní vyrovnávají. Zatímco mladíci neustálými pokusy dostat se mocímermo do klece ztrácejí pro ně tak důležitou energii, zkušení borci jen v povzdálí krouží a vyčkávají.  Většinou se do blízkosti klece přibližují po jednom. Hezky pomalu. Z jejich pohybu, kdy téměř není vidět pohyb zadní ploutve a mohutná těla se přesto posouvají  ve mě vzbuzuje respekt. Žijící Tyranosaurus Rex. Občas se k sobě přibližují a bez mrknutí oka se v klidu míjí. Když pochopí, že z nás nic nekápne odplouvají do hluboké modré za svou přirozenou potravou pro kterou se k Neptunovým ostrovům vracejí – tuláky, hledající v oceánu potravu pro sebe a své potomky z místní lachtaní kolonie.

Monitorování nejen Velkých Bílých žraloků

Některé ryby u klece měly na hřbetě tenkou barevnou anténku. Každá barva identifikuje konkrétní místo odkud ryby pocházejí. Takto lze jednoduše a především levně vysledovat jejich migraci. Mnohem dražší a sofistikovanější formu identifikace vědci používají pro sledování migrace větších mořských živočichů včetně Velkých Bílých žraloků s cílem vytvořit migrační mapu, místa páření nebo plození mořských živočichů.

Vědci mapu netvoří pro rozjímání nad ní ale pro rozhodnutí kompetentních politiků o tom jak ze šlamastiky neustále se zmenšující masy ryb v oceánech ven.  Tady máš mapu, naše doporučení a řeš! Vydej zákony, ustanov zóny bez rybolovu, vynucuj respektování, pomáhej slabším zemím, které peníze na ochranu svých vod nemají, zastav devianty, vzdělávej obyvatelstvo atd.

Moc si přeju aby politici přestali se svými kamarády, kteří jim pomohli k moci, kšeftovat s přírodou, přijali zodpovědnost a řešili v její prospěch, potažmo pro zdraví a budoucnost nejen jejich dětí...

S rybářskou loby to nebude jednoduché. Speciálně s čínskou flotilou průmyslových rybářských lodí podporovanou finančně státem, která čítá minimálně 3500 lodí operujících ve všech oceánech.  Berou ryby i těm nejchudším a přispívají tak k jejich hromadné migraci. Čína jejich destinací asi nebude. Čínští rybáři uměj jen chytat ryby a nevhodným technickým vybavením a nebo záludnými postupy plundrovat podmořskou přírodu. Po nás potopa...

Odpůrci versus příznivci

Pozorování Velkého Bílého žraloka má své příznivce ale i odpůrce. Nadšení tábora příznivců pozorování rozumím a věřím, že tento ohromující zážitek ze setkání se žraločí ikonou  spolu s přesvědčující prezentací o potřebě žraloků v oceánech nakonec může přispět ke zvýšení zájmu o tak důležité tvory. Vždyť lidstvo je na oceánech tak závislé... Nebo je snad pro nás důležitější čínská panda? Zprávy o klesajícím počtu pand žijících ve volné přírodě mne činí zcela klidným. Když ale vidím jak mezi námi je stále velké množství lidí, kteří v zabíjení zvířat vidí zálibu a s radostí šíří svá selfí s mrtvolami zvířat včetně mrtvol žraloků, které „statečně a srdnatě“ zabili, a místní autority nečiní nic, tak se mi pění krev. Hloupí lidé, kteří pro svou sebestřednost a omezenost si nejsou schopni uvědomit škody, které páchají.

Odpůrci pozorování Velkého Bílého formou vnadění tvrdí, že se jedná o neoprávněné a škodlivé zasahování do přírody.

Závěr

Byla to nádhera ale cítil jsem i smutek z toho, jak někteří operátoři na pozorování Velkých Bílých pouze profitují a nevracejí jim a ani oceánům NIC. V Gansbaai má před nástupištěm lodí operátorů stánek prodejce vzácných mušlí. Když jsem se jej jednou zeptal komu ty mušle patří, tak nechápavě zavrtěl hlavou.  Ukázal jsem směrem k oceánu a krapet a dost zvýšeným hlasem jsem mu řekl:

„To the Oceans as essentional part of underwater nature“.

Václav Pištora