Reportáže

Příběh zatopené německé továrny poblíž Bachu začal zprvu nenápadně, stejně jako mnoho jiných důležitých historických objevů.

Při jedné z našich výprav do Rakouska si paní domácí v našem oblíbeném penzionu Jodelkurt při uvítacím ceremoniálu se štamprdlemi schnapsu povzdechla: „kdyby se toho tak dožil chudák prastrýc Kurt“. Palda se zdvořile zeptal, kdo že to byl prastrýc Kurt a co se mu vlastně stalo a s přibývajícími prázdnými štamprdlemi schnapsu, se před námi střípek po střípku začal objevovat celý příběh německé podzemní továrny Deutsche worke Bachfabrik.

V roce 1944 bylo již jasné, že se nezadržitelně blíží konec války. Německo bylo systematicky bombardováno spojenci a komplex továren v Porůří, kde se vyráběla většina zbraní a munice pro  potřeby wehrmachtu, byl z velké části zničen. Proto bylo rozhodnuto o zahájení stavby několika podzemních továren, do kterých měla být část výroby přesunuta. Podzemní továrna poblíž Bachu měla vyrábět motory pro německé rakety V1 a V2.

obrázky – historické fotografie podzemní továrny podlíž Bachu

Bylo nám jasné, že stojíme na prahu velkého historického objevu. Paní domácí vzhledem ke svému věku může být jedním z posledních žijících pamětníků a očitých svědků těchto událostí a tyto informace nesmí být ztraceny. Probrali jsme tedy celou situaci s Paldou, vysvětlili mu závažnost celé situace i to, že musí nasadit všechny dostupné metody a plni očekávání jsme šli spát.

Když se ráno Palda od paní domácí vrátil, jevil sice známky naprostého vyčerpání, ale jeho zářící oči prozrazovaly, že jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. V ruce držel několik dobových fotografií a nákres podzemní továrny včetně lokalizace několika vstupů do podzemí. Radka sice nejdříve trochu trucovala, ale když uviděla tyto historické dokumenty, i v ní se probudila duše výzkumníka a pochopila, že pro dobrou věc je třeba se obětovat.

obrázek – Radka zpočátku trochu trucovala

Nově získané nákresy a fotografie jsme okamžitě začali analyzovat a porovnávat se satelitními snímky okolí Bachu. Obrysy německé podzemní továrny, hlavní přístupové cesty, ventilační otvory i kanalizační šachty pomalu začali v terénu získávat konkrétní obrysy. Tady bych chtěl obzvláště poděkovat plzeňské části našeho týmu Z.M. a T.M., kteří skvěle ovládají topografii, za jejich skvělou práci, která přispěla k úspěchu celé expedice.

obrázky – satelitní snímek Bachu a dobový nákres rozmístění továren na výrobu motorů pro V1 a V2

Díky precizní mapové přípravě samotné hledání v terénu již nebylo obtížné. Velmi brzy se nám podařilo najít hlavní vstupy do podzemní továrny. Bohužel po bližším ohledání se ukázalo, že byly pravděpodobně ještě před koncem války zavaleny kameny a vyhozeny do povětří německými ženisty.

obrázek – němečtí ženisté

Tyto nesnáze by mnohé odradily, ale nás tento dílčí neúspěch nezlomil. Pustili jsme se okamžitě do hledání ventilačních a kanalizačních šachet. Po několika hodinách bylo naše hledání završeno úspěchem. Podařilo se nám nalézt šachtu, kterou z továrny odtékala podzemní voda a pozůstatky starého důlního vybavení pravděpodobně používaného při hloubení podzemních prostor.

obrázek  - vstup do podzemí a pozůstatky starého důlního vybavení

Bohužel při bližším prozkoumání se ukázalo, že vstup je tak úzký, že potápěč se standardní výstrojí tudy nepronikne. Zároveň jsme si uvědomili riziko, že tento vstup může být zajištěn proti vniknutí výbušným systémem nastraženým německými pyrotechniky. Tváří v tvář takovým obtížím jsme na okamžik zakolísali. Přemýšleli jsme o nasazení podvodního robota ROV (Remote Operation Vehicle), ale toto řešení bylo časově velmi náročné a také drahé neboť hrozilo zničení robota při výbuchu nástražného systému.

obrázek – ROV používaný při podobných akcích

Proto jsme se rozhodli pro mnohem levnější variantu – nasazení paní Ž. Paní Ž patří k prvním průkopníkům jeskynního potápění v ČR. Již v roce 1869 spolupracovala s Dr. Absolónem na výzkumech jeskynního systému Punkva v oblasti propasti Macocha a zmínky o ní je možné nalézt téměř ve všech učebnicích jeskynního potápění v kapitolách věnovaným krizovým situacím a nehodám.

Zatelefonovali jsme tedy paní Ž a náš předpoklad, že si nemůže tento objev nechat ujít se ukázal jako správný. Po 3 hodinách cesty z Mladé Boleslavi paní Ž dorazila na místo a začala z auta vytahovat své sidemounty.  Nezdržovala se ani základním buddy checkem a zanořila se do podzemí. S napjetím jsme čekali, zda se ozve výbuch, který předčasně ukončí náš výzkum, ale naštěstí se tak nestalo. Také jsme věděli, že zásoba vzduchu paní Ž stačí asi na 1,5 hodiny, takže po cca 3 hodinách byla již znát na členech výzkumného týmu jistá nervozita.

Po 3,5 hodinách se paní Ž vynořila i s desítkami minut filmového záznamu a dokumentačních fotografií.  Začalo se stmívat a proto jsme akci přerušili a jeli jsme zhodnotit všechny získané materiály do penzionu Jodelkurt.

Již letmý průzkum získaného dokumentárního materiálu ukázal, že výzkum zatopené továrny Deutsche werkefabrik Bach bude pravděpodobně vyžadovat několik let cílené práce týmu zkušených potápěčů a historiků.  Snad jen několik při prvoprůniku získaných fotografií: 

obrázek – vstup do podzemního systému

Při následném briefingu jsme dohodli plán na příští den. Naším cílem bylo pokusit se získat alespoň základní představu o stavu podzemní továrny. Především nás zajímala velikost zatopených prostor, jejich vybavení technikou a samozřejmě pořízení alespoň základního nákresu podzemí. V noci jsme všichni přemítali o tom, jaké objevy nás asi čekají.

Nedělní ráno nás ale přivítalo hustým sněžením. Bylo jasné, že v takto náročných podmínkách nemůžeme v průzkumu pokračovat. Okolní kopce byly pokryté asi 2 cm pokrývkou sněhu, která ztěžovala pohyb i transport potřebné techniky.

obrázek – husté sněžení bohužel zabránilo dalšímu výzkumu

Průzkum německé zatopené továrny jsme tedy museli přerušit, ale již teď je jisté, že se tam na jaře vrátíme a její tajemství odhalíme.

Roman Virt

IANTD TMX instruktor, Technical wreck instruktor, Cave instruktor
IANTD AEANx Instructor Trainer

http://www.wreckdiving.cz/