Reportáže

Vyrazili jsme s Aldou do Sudánu na potápění v oblasti Suakinských ostrovů, či spíše ostrůvků. Organizátorem cesty byl tethys.cz, který je v podobě Tomáše Kotouče zárukou  výrazných zážitků pod vodou a výborné organizace.

Sudán je v mých očích neprávem opomíjenou potápěcí lokalitou(no jo dyk je to jen kousek od Eg.tak co by tam bylo jiného), i když by se mi chtělo říci naštěstí, v závěru bude jasné proč.

Výběr květnového termínu byl dán faktem, že na Sudánský jih lze kvůli počasí plout jen pár týdnů v roce. Rozsah 14 denního tripu (možnost 40 ponorů) byla dobrá volba. Je to zatím jediný způsob jak se dostat na hluboký Sudánský jih (cca 50 km od hranic s Eritreou). Také je to příjemné prodloužení potápěčských zážitků. Všichni známe ty okamžiky kdy jsme příjemně rozpotápění a s nevolí musíme balit.

Náklady expedice se opticky jeví jako vysoké a přiznám se že já sám jsem dlouho pochyboval, ale můžu každého ubezpečit, že jsme skutečně dostali „value for money“. Cesta do Port Sudan byla komfortní. V Dubaji jsme přespali, ráno po snídani jsme pokračovali a za 3,5 hod jsme přistávali v Port Sudán, pak cca 25 min busem a jsme na lodi. Nikde žádné hluché místo, žádné zbytečné prostoje.

Loď „Don Questo“ letos slaví 50 narozeniny. Není napajcovaná jako některé egyptské „perly moří“ a nesnaží se tvářit že se leskne luxusem, ale je prostorná, komfortní a spolehlivě fungující, kabiny jsou normální, klimatizace funguje, teplá studená voda na mytí po libosti, vše je funkční. Co je však vysoce nadstandardní je obsluha. Pokud by na této někdo hledal vadu tak mě napadá snad jediné co by se dalo vytknout: Joseph nenosil livrej. Servírovaný Dvou-tříchodový oběd, čtyř-pětichodové večeřové menu bylo každodenní realitou( starter, pak sashimi z 4-6 hodin ulovených ryb, polévka, hlavní jídlo, dezert). Voda, káva, čaj po libosti. Za alkohol vč.piva se připlácí, a pokud vezmete v uvahu náboženskou povahu občanskou válkou poznamenaného státu, nebude se vám cena zdát přemrštěná,(cca 0-25% navíc oproti Eg.).

Guidi byli snem každého potápěče. Briefing byl užitečně podrobný, ale pod vodou pak panoval vysoký stupeň volnosti. Nekonala se žádná buzerace jak ji známe třeba z Malediv, Egypta či jiných lokalit. Dive master si nehrál na bachaře a světe div se, žádné neštěstí se nekonalo. Naopak držet se dive mastera byla výhra a záruka že uvidíte něco neobvyklého.

Potápěcí směs se zde preferuje Nitrox 28%, kde limit 46m se může na první pohled zdát omezující, ale měli jsme přes 30 ponorů právě do 44-46m (neukázněnci stíhající kladivouny i bohužel hlouběji). Na lodi je, námi nevyužitá, barokomora.

Transport na samotné reefy byl pohodlný. Za zádi Don Questo je hydraulické plato, které spouští zodiak s potápěči na moře. Toto řešení nám umožnilo nastoupit do zodiaku „suchou“ nohou aniž bychom museli bojovat s vratkými pohyby malého plavidla. Po ponoru posádka opatrně s citem přenáší láhve na příslušný stojan. (když si vzpomenu kolikrát jsem se musel v Eg. ohradit aby mě netřískali s automatikou…).

Pod vodou

Video spatřených kosatek černých na Adams Reff, které natočil Maurizio Chiarenza

Tentokrát se mi nechce vymýšlet krutopřísné, hafo-muciny vytuněné superlativy, kterými jsem dříve zakrýval drobná podvodní rozčarování. Zkusím popsat jinak. Chtěl-li jsem se v protiproudu přidržet - odpočinout si, bylo dost obtížné, často nemožné, najít holé místo na skále a mé oblíbené přítahy rukama se prostě nedaly použít. Vše co jsem viděl bylo bohatě porostlé korály, houbami, sasankami a já nevím čím ještě. Prostě nanacházel jsem prázdná místa. Najít odumírající, nebo ulomený korál bylo velmi nesnadnou disciplinou.  Míra zarybnění byla vysoká. Ano podobné obrázky jsem již mohl vidět i jinde, ale ne v takové koncentraci, nikdy ne během každého ponoru. Rozmanitost a množství neumím pár slovy popsat. Velkým benefitem Suakinů jsou kladivouni. Nemusím za nimi již na sopečné Malpelo na druhý konec světa. Kladivouny jsme potkávali díky divemasterům celkem pravidelně, pod termoklinou, nejčastěji ve 40m. Dokázalo nás minout či obkroužit hejno čítající několik desítek kusů, v jednom případě jich bylo několik stovek. Díky planktonu ve vodě však fotografování není jednoduché, kladivouni jen proplouvají,nejsou na čističce.

Teplota vzduchu 36-40°C, teplota vody 31°C, pod termoklinou v 35 m příjemných 27°C. Představte si typický ponor. Řápnu to do vody. Šup do 40m a koukám, během 10-15 min kolem mě propluli kladivouni v cca 70% ponorů, pak samozřejmě nahoru do 20-15m kde jsme se kochali jednak proudem ryb, jednak koráli a bohatostí moře, pak následuje safe stop na reefu který je neméně obsazený. Kontrolovat průběžně pozici buddyho je skoro nepříjemným vytržení z přemíry vjemů. Proces vysycování na reefu, začasté nudně zatracovaný, byl zde vítanou součástí ponorů. Je tak pochopitelné že nebylo výjimkou vydýchat v 6m na reefu 50 barrů a natáhnout ponor přes 70 min. 

 Záměrně se nepouštím do taxonomického popisu co jsem při ponorech viděl, jednak neumím svět pod vodou pojmenovat. Ale hlavně prostý popis nedokáže navodit tu atmosféru pod vodou, která mohla být všeobecně k vidění třeba ještě před 50 lety…konstatování Carcharhinus falciformis- žralok hedvábny nenapoví jaké to bylo strávit s juvenilními mazlíky 65 min, nechat si od nich poměrně silně drkat do blesků, nebo i do těla. A jak já se jich bál, takovýto nějací mě vyhnali na Malpelu z vody (i když za jiných okolností) a ted jsem se jich nemohl nabažit. Fakt nevím jak popsat, že jsem nevěděl kam se podívat dřív, zda na měkký/tvrdý korál,sasanky, kanice, očaře, míjející hejno velkých bodloků, na safe stopu jsme potkali kosatku černou. Ano tu o které panují názory, že je z kosatek nejagresivnější. Cca 9 hlavé hejno s námi trávilo snad 20 minut. S každým pozorovaným druhem by se dal popsat odstavec, taktéž každá lokalita by si zasloužila zmínit, ale na to není prostor, vjemů a zážitků bylo prostě moc…

Obsazenost lodí na reefech je nulová. Cca 10 dní jsme na reefu nepotkali nikoho a když konečně nějaká loď dorazila, byl to „svátek“. No v přístavu Port Sudán jsme pak viděli dalších asi 8 turistických lodí, ale část z toho byly turističtí rybáři. Když to porovnám s Eg.kde jen na reefu je klidně 10 lodí...

Závěrečné hodnocení: berouc v uvahu lokality Malpelo, Jar, Tonga, Cenoty, Komodo, Maledivy, Egypt, řadím Sudán velmi vysoko. Díky rozmanitosti biotopu se mi chce říci že je to nejuniverzálnější lokalita kde jsem zatím byl a proto je u mě na prvním místě a mohu jej vřele doporučit. Sudán je několik monotematických zájezdů v jednom. Pokud to takové bývávalo v Egyptě, tak s egyptskou destrukční schopností je div, že ještě mají hranice...

A toto vše je zatím zachované díky minimálnímu, teprve se probouzejícímu turistickému ruchu, absenci potápěčské infrastukruktury o kterou třeba v Eg.zakopáváte na každém kroku. Na pobřeží nevidíte kadenci hotelů, v přístavu bylo jen pár lodí a to už se dnes moc nevidí...

Reportáž o čtrnáctidenním potápění na súdánském hlubokém jihu od Tomáše Kotouče

použitelné fotky nemám, tak snad Alda doplní...