Reportáže

Po třech letech na kostele. Bílá boje na svém místě. Pomalu plaveme po klidné hladině Orlické přehrady k místu, kde i po letech majestátně stojí kostel Sv. Štěpána, dnes již v zatopené vesnici Těchnice na břehu bývalého toku Vltavy. Od roku 1960 se zachovala kompletní stavba kromě střechy.

Tmavou vodou padáme rychle podél lana. Od 10 metrů téměř do 45 super viditelnost, určitě 4-5 metrů. Na dně pro mne nečekaná kosa, můj Vytec ukazuje 56 metrů a na konec července jen strašidelné 3 stupně. Nad 40 metrů už příjemných 8 a víc....

Obeplaveme celý kostel po jeho patě, rychlý pohled do zákristie. Obvyklá viditelnost je tak něco okolo 1,5 m. Zažili jsme ale i horší. Ve vodě je vidět množství nečistot, které se vznášejí ve vodě a snižují viditelnost už tak málo průzračné a dočervena zabarvené vody. Když se vám podaří vzdálit se třeba jen 3 nebo 4 m od stěny a najednou se vznášíte v černočerném prostoru, ve kterém je dost obtížné se zorientovat. Stejně tak pokud neoparně hrábnete do jemného sedimentu. Nánosy bahna jemně víří při každém neopatrném pohybu.

Je čas. Vracíme se na vrchol věže a ve 23 minutě zahajujeme výstup. Standartně dekompresíme na 50 EAN. V šesti metrech azimut 280 a tradá - 11 minut směr břeh. Buddy šmejdí kolem. Volá mě světlem. Vytahuje wetnotes. Je jasno. Nacházíme padlé kmeny stromů. Kolem rybí školka a celkem slušní úhoři. Nožíkem DIR tescoma za 50 kč vyřezávám silonové vlasce a háčky, pasti na ryby. Asi v půli pláže, mezi 11-8 metry nacházíme zbytky po jakémsi stavení. A zpola zasypanej sklep, kam se dá strčit půl těla. V něm asi metrovej sumec. Ať se mu daří..............

Po 90 minutách lezeme ven, suprový ponor.

Od vody zdraví Alda a Petra.