Reportáže

Východně od Neratovic se nalézá u obce Mlékojedy poměrně rozlehlá vodní plocha po těžbě písku. Autem přijedete od Tišic neb v Mlékojedech silnice končí a do blízkých Neratovic vede jen lávka pro pěší.

Pěšky pískovnu obejdete tak za půl hodiny a pod vodou vám to bude trvat dle vaší kondice. Osobně bych to plavat nechtěl. Dno je mírně zvlněné, ale ze břehu vybíhají pod vodou směrem ku středu vodní plochy jakési pískové valy, takže vezmete-li to podél břehu, budete je muset překonávat. 

Nedělní ráno, mlha, že by se dala krájet a smutné dva stupně. Balím lahve a další cajky v takovém kalupu, sraz je v 9 ráno u vody, přímo zde, že zapomenu botky do vody. Ale to zjistím až později.

Přijedu načas. Paní Ž se už morduje s láhvemi a neposlušnými hadicemi. Chlubím se svými znovu osazenými kruhy na suché rukavice, ale následným přehrabováním v bedně smutně zjišťuji – Ty vole nemáš boty.

To to je paráda. Ve fungl nových neoprenových ponožkách, právě po opravě nalepených na sucháči, asi po strmém svahu do vody bez úhony nevlezu. Keramické střepy a jiný matroš mi dělají vrásky. Žahavka se může zpočátku potrhat smíchy, ale za chvíli zjišťuje, že jí teče rukavicí. Dvě paka u vody.  

Co s tím?  Crosky to řeší. Tmavě modré plastové boty nasadím a s dvojčetem na zádech, jak ET mimozemšťan se hbitě prodírám rákosím k volné hladině. Super. Jsem ve vodě, crosky ukryju v rákosí, místo nich nasazuju ploutve. Jsou volný víc, než bych si přál, no ale co, za blbost se platí. Naštěstí tentokrát jen nekomfortem.

Vlastní ponor je na pohodu. Viditelnost kolem 2 až 3 metrů, z vody se na hladině kouří, má ještě 8 stupňů. Plaveme v azimutu cca 240° a  míjíme pod vodou jen samý bordel. Pneumatiky různých velikostí a dezénů, lahve od piva, becherovky, fernetu Božkov, kelímky, nějaké kovové konstrukce, kusy panelů a cihly, ale nikde žádná ryba. Během 40 minut jsem neviděl, přísahám na vojenskou knížku, ani šupinu, ani raka, zkrátka nic. Mrtvo, absolutně žádný život. Což oproti 28.09.2010 18:20, kdy jsem zde byl naposledy a nebyl led, je podstatná, ale zároveň smutná změna. Tehdy jsem si napsal do logbooku - Hodně trumanů - sumečků amerických, okounů a jiných malých ryb. Dnes nic.

Od vody zdraví Alda a Petra