Reportáže

Kvalifikace na Velkou Pardubickou

V sobotu 26.5.2012 jsme v Laděnkou zamířili na pardubický hipodrom, kde se konala kvalifikace na Velkou Pardubickou. Laďka měla první akční zkoušku svého nového přístroje, já byl vybavený „jen“ novou optikou (nakonec se sázka na „dlouhé sklo“ neukázala tou nejlepší strategií ale o tom až dále..).

Abychom nemuseli fotit z pozice mimo závodiště, zařídili jsme si přes známé v jednom kladenském periodiku platné akreditace pro fotografy na plochu. V press centru na závodišti na nás byli mimořádně milí, dostali jsme novinářská oprávnění ke vstupu,  k dispozici kopie rozpisů a hlavně plánů tras jednotlivých závodů.

Když jsme se přišourali mezi partu ostřílených vlků, kteří se mezi sebou znali jménem, střídal se v nás pocit nadšení s pocitem údivu, že jsme „na place“. První série fotek byla zmatená, přesně dle mých obav, protože jsme pořádně nevěděli kam jít a kudy poběží koně. Čili jsem fotil před překážkou a z první serie mám super koňské hlavy v chroští…

Před dalším závodem se Laděnce podařilo prolomit ledy komunikace, dala se do řeči se starými vlky (doslova 62 a 70 let) co se na závodišti pohybují i 30 let. Tím fakticky začal foto workshop - dozvěděli jsme se, že smysl má fotit toto a toto, postav se sem, nechoď tam, tohle se doběhnout dá a tamto zase ne. Tyto zdánlivě zřejmé postřehy jsme oba vnímali jako neocenitelné, protože u akreditovaných je svoboda pohybu po závodišti skoro až matoucí.

Pokud totiž uznám za vhodné a nebojím se riskovat, že na mě narazí/zalehne splašený kůň v rychlosti až 60 km/h, můžu se klidně položit třeba i do vodního příkopu, nebo si lehnout za překážku. Daleko více pro mě bylo matoucí a nezkušené spoléhat, že všichni koně dodrží předpokládanou trasu závodu.

Laděnka si vybrala doskokové místo které koně míjeli asi tak z metru(překážka 17). Na hlavní kvalifikaci si zase vybrala pozici na okraji příkopu(překážka 34), kde koně přelétali mírně šikmo, v 1-2 metrové vzdálenosti od její pozice. Zdá se vám 1-2 metry hodně?? Tak to tedy hahaha, když vedle vás najednou dopadnou 3 koně navzájem se strkající o pozici, každý 600-700kg, je to síla … na druhou stranu odměna za odvážnou pozici je úměrná odvaze. Zde se projevila chyba mé sázky na sice kvalitní, ale moc dlouhé sklo, s přepočtenou f=105mm jsem se nemohl přiblížit na méně než 20-30m. Proč 30m, ptáte se? Protože jsem v první sérii zapomněl k výšce koně připočíst výšku jezdce stojícího ve třmenech a celá sestava skáče do výšky/dálky a tak mám sice krásná fota koně v letu, avšak jezdec je bez hlavy. Ono celé focení je dost akční. Probíhá v režimu 30 min čekání na start a pak max 5 sekund focení, často přímo proti slunci. Koně se přeženou a když jsem měl dobrou pozici, tak jsem stihnul přeběhnout na další překážku a měl jsem tak druhé foceníletu k dobru. Po dobu skoků přes překážku jsem jen držel sekvenční spoušt a snažil jsem se držet objektiv jakž takž ve směru letu/tahu koní. Dobré světlo si moc vybírat nemůžu, protože s bezmračnou oblohou a často pozicí proti slunci se toho moc vymyslet nedá, časy kolem 1/640 byly často pomalé, scéna příliš kontrastní. A nikon D7000 ne vždy stíhal ostřit, příště zkusím manuální ostření a větší hloubku ostrosti(F 8-10), avšak bez zvýšeného ISO(640-1000) se to asi neobejde.

Těšíme se na další závody…