Reportáže

Zimním pohraničím Kdyně – Železná ruda

aneb z notýsku Mirky Landové

„Kam zase jedeš?“ se mě všichni ptají. „Na Šumavu, na tůru a pod stan“.  „Teďka v zimě? Ty seš blázen“.

Tak teda asi jsem blázen nebo jsme blázni... Nebo blázni jsou ostatní, že nejeli s náma?

Ve čtvrtek v sedm ráno sraz na nádraží, proběhne rychlé seznámení s Mikym, nabereme Pavla a jedeme do Klatov. Jelikož má Aleš srdce závodníka formule 1, tak i přes šílenou pražskou dopravu jsme v Klatovech s půlhodinovou rezervou. Koupíme lístky na vlak a čekáme. Čekáme, čekáme... „Proč ten vlak z té tabule zmizel?“ Pavel koukne na hodinky. „Jede to za 5 minut, ne za 20.“ Místní hodiny jdou špatně. Tak odhodíme kafe a pospícháme k vlaku.

Jízda vlakem trvá krátce a my už vystupujeme na nádražíčku ve Kdyni. Batohy na záda, utáhnout pohorky a jdeme po červené. Po silnici a na zahřátí rovnou do kopce. A do kopce my rádi. Jdeme lesem, polňačkama přes vesnice. Viditelnost vcelku dobrá, jen vlhko a trochu mží. Po druhé hodině přijdeme k Liščí hájovně. Bývalé golfové hřiště se starou kůlnou a domkem u cesty se nám jeví vcelku přívětivě a možná by tam mohli mít i pivo. Tak pivo tam neměli a nikdo nebyl doma. Obhlížíme to tam jak parta zlodějů a usídlíme se u kůlny pod střechou. Po krátké poradě si říkáme, že tohle by bylo dobré místo na přespání. Soused nám sdělí, že majitel přijede autobusem, ale že snad bude v pohodě a nechá nás tam. Při čekání na majitele Pavel ohřeje boršč a Aleš uvaří kotel čaje, odpočíváme a pohodičkujeme. Nejen, že nás tam pan majitel Ivo nechá, ale ještě nám odemkne kůlnu a pozve nás na polívku. Pokecá s námi a popije svařák a tatranský čaj. Nakonec se z Iva vyklube doktor věd, geolog a léčitel zraku. Dostaneme přednášku o tom, jak trénovat oči a dozvíme se mnoho dalších zajímavých věcí. Ráno zjistíme, že zbytek boršče někdo snědl. Zvíře nebo Ivo? Podezřelý je každý.

Na zimní stanování jme měli první noc luxusní ubytování, jako nultí návštěvníci jak nás večer Ivo nazval se ráno rozloučíme a vyrážíme v dobré náladě na cestu. Počasí nám moc nepřeje, mlha a lezavo. Viditelnost na dva stromy před sebe, výhledů si moc neužijeme. Jdeme přes bývalou osadu Červené dřevo, kde jsou odhalené základy kostela, ale po vesnici ani památky. Dále přes Svatou Kateřinu a pak už jen Královským hvozdem. Královský hvozd je poměrně strašidelný, pohádkový les, pokroucené stromy, mechy, do toho mlha. Je okolo druhé hodiny a my si říkáme, jestli to stihneme za světla na Stateček, na který je to asi ještě 9 km. Nasadíme tempo, ujdeme ještě pár kilometrů, ale nakonec se utáboříme v lese. Postavíme stany, převlékneme se do suchého a jdeme vařit svařák a čaj. Začne se stmívat a dá se do nás zima, tak zalezeme do spacáků. „Před námi asi 16 hodin spánku,“ hlásí Aleš. Kdyby spánku, ale čumění do tmy. Miky nám nedá ani 2 minuty a už to zařezává jako zkušený dřevorubec. „Kolik myslíš, že je hodin?“ ptá se Aleš. „Odhaduju tak deset,“ říkám. „No, tak je půl sedmé“. Noc je dlouhá a jít čůrat je vyloženě za trest.

Ráno po probdělé noci nás Aleš budí se slovy: „Vy se musíte ještě dospat po 16 hodinách?“ Vtipálek. Rychle posnídáme a padají srabácké návrhy, že půjdeme na vlak. Všechno máme mokré, ale Pavel to zhodnotí jako nesportovní, a že když už táhnu 1,5 litru vína, tak ho přece nepovezu zpátky. Pokračujeme tedy dál. Jdeme přes Stateček, vodopád Bílá strž a okolo Oslí studánky, kde nabereme vodu. Dáme oběd a asi tři litry čaje. Vydáváme se na cestu k Černému jezeru. Mlha by se dala krájet. Jezero ani není vidět a my se přesouváme dál. Heslo „hlavně se nezpotit“ zde neplatí. Vyškrábeme se nahoru a zakotvíme to v přístřešku u Rozvodí. Přístřešek ideální na přespání. Převléknem se a začne ta pravá hostina. Bramborová kaše s párečky, polívka, klobása, sušenky, svařáček a čaj. Po tom, co dojíme všechny zásoby, odsuneme stůl a jdeme na kutě. V noci mrzne a fouká, ale nám je dobře. Jenom Aleš se klepe a vypadá to, že proklíná svůj letitý spacák. Myslím, že zaslechnu něco o tom, že spacák nechá kočkám.

Ráno se pobalíme a jdeme na vlak do Železné Rudy. Pavel nasadí slušné ranní tempo (rozcvičkové) a 7 km uběhne jako nic. Užíváme si poslední chvíle v lese a za moment jsme na nádraží. Teď už jen cesta domů do tepla. Příště zase z Železné Rudy a dál...

Sumář: 

Čtvrtek 24.11.2016

Sraz v 7.00 v Byškovicích, odtud autem až do Klatov. Dál  vlakem v 10:23 do Kdyně.

Kdyně - Nová Ves - Orlovice - Liščí Hájovna - Liščí hájovna - 14 km

Pátek 25.11.2016 

Liščí hájovna - Fleky - Sv. Kateřina - Chodská Úhlava - U Zadních chalup - Na Dukle - 17 km

Sobota 26.11.2016 

Na Dukle - Stateček - Bílá strž - Černé jezero - Rozvodí - 15 km

Neděle 27.11.2016

Rozvodí -  Čertovo jezero - Železná Ruda, Alžbětín  8 km

Celkem 54 km 1820 m stoupání, 1560 m klesání

Účast:

Alda, Pavel Z., Miky, Mirka.