Reportáže

Termín: 10.6. - 18.6.2011

Destinace: Jižní Francie, vraky

Pátek: Abfahrt

Vše proběhlo OK, vepřová krkovice (300g) před odjezdem bodla…. Čeká nás 1500 km, to půjde. Tiše závidím všem, kteří jeli dřív a už jsou na místě. Cestu si krátíme trumfováním výhodností roamingových tarifů. Holt 11,90,- vs. 34,50,- za minutu je krapet rozdíl. Jiří vypíná mobil, bude raději nedostupný.

Sobota: Expedice „poznej maríny francouzského pobřeží“

Cílem je St.Tropez … krása. Posledních pár kilometrů je kritických, všichni chtějí na Cote d´Azur. Nic, vydržíme… jakmile dorazíme, vjedeme do mariny ale náš katamara nikde L .. Telefonuju posádce a dozvídám se, že se sejdeme uprostřed mariný u hranaté věže…. Něbudu to rozmazávat, po prozkoumání několika marín azurového pobřeží jsme po cca 30km dorazili na místo. Není hranatá věž jako hranatá běž. I můstky jsou ve všech marínách stejný…. No co, Le Lavandue nebo St.Tropez …. Hlavní je, že jsme tam. Naloďujeme se na katamaran, žrádlo, cajky, pitivo ….. Protože fouká, tak zůstaneme přes noc v maríně. Paříme. Proběhne instruktáž společného soužití na lodi, instuktáž požívání lodní tolatety („hajzl briefink“) je odložena – budeme chodit tlačit do vody – jsme samí chlapi, tak to bude tak. Songem výpravy se stává lidová píseň o jakémsi lizu a červených buginách dunovkách („Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“).

Neděle: Check dive

Ráno jsme vyrazili – ostrůvek Porquerolles, Cap Medes. Cestu prospím. Jdeme do vody – je to hučák. Hlavně po cestě a předchozím seznamovacím večeírku. Kompletace výstroje, hydratace a hup do vody. Nádhera, zkouška OK, voda je studenější, hloubka 20 metrů, ale s Vencou vidíme chodobtnici a pěknou murénu. 60minutový ponor končíme s velkou kyjovkou, supr pádlo :-).  Stále nejsem aklimatizovaný a během nestřeženého okamžiku mi mizí nezajištěná výstroj z paluby do vody. Ach ten vítr. Záchrannou akci zaspím, nicméně Tomáš se jakožto armádní činovník ujme velení a výstroj zachrání – tímto mu děkuji. Škoda, myslel jsem, že se už nebudu muset potápět :-).

Pondělí: Porcujeme kuřata (a palec)

Po vydatné přípravě na ponor vyrážíme. Povel zní do gumy. Když dorazíme na Donátora, kapitán zjišťuje počasí. Má se zvednout vítr a náš katamarán nemůže kvůli naprasklému lanu zůstat na otevřeném moři. Po krátné poradě se svlékáme a vracíme se zpět do maríny. Cestu prospím, v díře na přídi (moje luxusní kajuta) to příjemně houpá a chladí. Jarda po cestě připravil vynikající polévku. Jsem probuzen, vytažen z díry a nalákán na jídlo. Rozespalý si krájím nejtupějším zoubkovaným nožem na lodi tvrdší bagetu …. bohužel i s palcem. Nebolí to, ale krve jako z vola. Proč jak….. To to pěkně začíná. A tomu ještě to lano - nikdo neví, kdo a kdy lano vymění. V pondělí je ve Francii svátek, takže žabožrouti nic neřeší…. Teda kromě jídla a pití – PipiGrill má otevřeno, tak objednáváme s Vencou 6 velkých kuřat a volnou chvíli trávíme v jedné z mála místních restaurací, která točí 0,5l pivo za pouchých 125,- Kč. Co více si přát. Večer překládáme vercajk z Valhally (nemocný bakelitový katamarán) na Belinu (50ti tunový ocelový katamarán) – ráno se pojedeme potápět. Už se těším …. Večer proběhne dle standardů – asi opět dojde většina tekutin a potravin na plaubě. 

Úterý: Vylodění v Normadii

Když dorazíme na Donátora, proběhne krátké představení (navíc mám vše načtené z průvodce), dozvíme se o mírných proudech a jdeme na věc. Vrak leží hlouběji, ale nejsme amatéři (aspoň jsem si to před tím myslel). Vidíme lano, bubliny obrys vraku – hurá dolů. Překvapil nás ale proud. Část partičky se na vrak ani nedostane (Jirka + Jirka), Tomáš po 5ti minutách opouští žabí DIR kop a začne kraulovat. Je to drsný, než se dostaneme k tý hromadě šrotu, tak máme po vzduchu a začíná naskakovat deko. Nic moc si neprohlédneme, protože proud se tak silný, že jsme rádi, že doručkujeme po palubě k lanu. A hurá nahoru. Skoro hodinový ponor a čas na vraku 5 minut. Co tady dělám? Tohle fakt není zábava. Přežili jsme. Jdeme spát. Všichni. Druhý ponor bude Sagona. Podobný ponor, hloubka, jen po Ceglově rychlokurzu vrakového potápění – „prošče bardzo kurva chodž za vrak, kurva, kde něje prud, a pak kurva vrak penetruj, tam prud něje….a je to, kurva“ – skáčeme do vody. Hloubka, deko, proudy jsou podobné, ale díky Ceglově kurzu se nám potápí veseleji. Tentokrát vidíme vrak všichni, 15minut deka je standard a vracíme se do maríny. Valhalla není opravená, domlouváme další postup a stěhujeme se definitivně na Belinu. Loď křtíme (jídlem a pitím). Ráno vyjedeme brzo, na pořadu budou mělčí vraky.

Středa: Na obzoru jasno

Vyplouváme a opět spím. Spí se krásně …. V devět jsem násilně vytažen z postele přímo do gumy. Nechce se mi (především po předchozích zkušenostech) ale kapitán se dušuje, že to bude fajn. Tak snad jo. A bylo. Espignola je sice značně rozložená, nicméně bez proudu, s úhořovcem, rybami a murénou. A dokonce má i šroub. Celkem pohodový ponor vylepšuje pošramocený začátek. Odpolední ponor je taky OK, není tak hluboký. Pěkná velká nákladní loď, po cestě vidíme ještě dva menší vraky. Odpoledne se vracíme zpět do přístavu nabrat zbytek posádky, která pomohla odvézt katamarán do loděnic. Večer si všichni dáváme do chobotu v Le Lavandue v místní restauraci – les moules (mušle) se smetanovou omáčkou … prostě paráda.

Čtvrtek: TOGO

Čeká nás asi nejhlubší ponor bez vln a proudů – vrak lodi TOGO. Ponor si užijeme, proplouváme horní paluby, nákladové prostory a chytáme deko. Venca si táhne plnohodnoutnou ocelovou 12l stage a tváří se spokojeně. Situace se horší při vynoření, kde s těžkou lahví na singlovce jest Václav trochu přetáčen notnou zátěží na bok a poplavává kolem bóje ve volné modré vodě nervózně 20min deko jako postřelený tuňák. Po vynoření poprvé přizná, že tahat vzduch do rezervy pro kamarády je celkem makačka. Odpolední ponor je  opět mělčí a večer hurá do St.Tropez. St.Tropez je asi nejlidnatější místo Azurového pobřeží. Turisti, jachty, falešný četník, který napodobuje kolemjdoucí a dokonce i nabarvení „bodypaintovaní“ domorodci. Hledáme obchod s potravinami, chybí nám chleba a  vajíčka. Jelikož obchod ne a ne najít, vedení výsadku rozhodne o návštěvě místní nálevny přímo na promenádě. Koukáme na miliardářské jachty a popíjíme pivo. Za 12€ :-) Jó, to u nás ve Lhotě bych se za 12€ totálně zbořil. Dáváme si ještě jedno. Prostě St.Tropez bez návštěvy luxusní nálevny by nebylo ono. Kde to zažijete? Nikde. Za tohle druhé bych u nás ve Lhotě zbořil i zbytek hospody. Vracíme se na loď, čeká nás rokování, žabožroutí okurky a sýry a zbytek slivovice.

Pátek: Opět fouká

Po večerním rokování jsem mírně vyčerpán (evidentně jsem nevyspalý). Už se nám to krátí a čeká nás poslední perla – ponorka Rubis. Kapitán ale bohužel rozhodne, že kvůli počasí zasloužilou ponorku vynecháme. Achjooo, a já se tak těšil. Aspoň sem budu muset jet ještě jednou. Náhradním programem jsou skalky. Ponor vynechávám a čerpám energii ve spánku. Odpolední ponor bude objevitelský, kapitán má zaručenou lokalitu, ale neví, co je pod vodou. Kotvíme, oblékáme se, hup do vody. Nic než trávu nevidíme, takže Tomáš uvazuje špagát ke kotvě a opisuje kruh. Nic. Po dvaceti minutách v trávě končíme ponor a vracíme se na palubu. Když se blížíme k lodi, kdosi spláchne. Tak jsme nakonec viděli ještě hovno. Na palubě se odstrojujeme a vyplouváme směr Le Lavandue. Večer se nese v duchu pasování nového technického potápěče, dostane ploutví na holou. Nezávidím mu to. Pokračujeme v likvidaci zásob, především likvidních. Držím se zpět, neboť budu asi řídit.

Sobota: Odjezd

Večírek se opět povedl. Na jaterní testy nemůže nikdo z nás – minimálně měsíc. Vybraní jedinci, kteří neřídí, začínají po ránu mezi uklidem popíjet zbytky piva. Nataháme věci do aut, rozloučíme se a vyrážíme domů. Naše skupina ještě drancuje místní žabožroutí obchoďák, Jiří v mírném deliriu nakupuje litry vína a vzpomíná na argonku, kterou nechal na lodi. Takže se vracíme do maríny a startujeme na čisto. Čeká nás 1500km. Cesta domů ubíhá celkem rychle. Neloudáme se a za čistých 16 hodin dorážíme kolem druhé ranní do Prahy. Ani nemůžu uvěřit, že jsem to odřídil sám. Ale šlo to. Ono když se jeden spolujezdec dívá celou cestu na filmy a druhý popíjí pivo z Plzně, tak mi ani nic jiného nezbylo :-)

Summary:

Účastníci: Jirka a Jirka, Jarda, Venca, Tomáš, Cegla, Darek, Honza a Štěpán

Bylo to fajn a to i přes drobné technické závady a proudy. Cote d´Azur určitě stojí za návštěvu, ale chce to trénink . I ta cesta se dá přežít.