Reportáže

Ve čtvrtek na mne bliká z WhatsAppu zpráva. Skupina "Potápění z povinnosti". Její sdělení je prosté. Píše pan Hanuš, že jedou s panem Chlumským v sobotu na lom Wetro. Že prý, kdo se přidá. A kdo se chytil? Já a pan Sparrow.

A tak se ráno potkáváme na parkovišti, přehodíme cajky z auta do auta a valíme na Liberec. Přestože se cesta zdála kvůli objížďce silnice ze Žitavy do Lobavy nekonečnou, nakonec jsme na  lom přece jen dorazili. První dvojce akorát leze z vody. 

Viditelnost od 10 do 45 metrů prý excelentní, ale hrozná kláda, 4 stupně. Sluníčko nám praží do zátylků, ve stínu téměř 30, to bude tedy pecka si v duchu myslím. Zaplatíme správci 8 EUR příspěvek na sekání trávy či nové prkna na platu a jdeme na to.

Zanoříme i svědomím, že mi asi odešlo hlavní světlo. Dvojice záložních to jistí. Padáme do hlubiny, voda je jak křišťál, ale ta kosa. Chvíli si tělo přivyká na zimu a oči na tmu. Je to neuvěřitelný, ale ve 40 metrech vidím bez baterky. Stěna úchvatně padá dolů, ale my níže nejdeme, víme od kluků, že je níže mléko. Plaveme v hloubce severním směrem, stěnu po pravé ruce. Obeplaveme jižní jámu až na její jižní cíp (o čem nevíme) a za loďkou ve 22 se otáčíme a plaveme zpět abychom bez zpozorování přeplavali do severní jámy a zde se asi 40 minutě mírně zmatení vynořili u SZ břehu. Koukáme na kompasy a smějeme se sami sobě, jaký jsme experti. Opět se zanoříme a výrazně teplejší vodou, podvodní krajinou porostlou vegetací doprovázíme nekonečné hejna ryb, se prolétající se zatopenými stromy. Nakonec se vynoříme přímo pod schody u plata, ze kterého jsme na minutu přesně před hodinou a půl skočili do vody.

Od vody zdraví : Honza a Petr, Alda a Sparrow